Erlangen: poprvé

první zážitky z Erlangenu? bloudíme a nemůžeme najít naši adresu. chci se otočit v podzemní garáži a zapomenu na kola na střeše. spousta ulomených, ohnutých a odřených věcí. že má Mamka odřenýho broučka jí řeknu raději až doma. zatím píšu, že je vše v pořádku, aby neměla strach.

na koleji mě chytá deprese. co tu budu v tom malym prostoru čtyři měsíce dělat? nevadí ani tak to, že jsem v cizí zemi jako spíše to, že jsem na koleji, kde je vše buď společné, nebo malé. dvacet pět let u Mamky dělá své... přeci jen vím, proč bych chtěl na podzim odejít z domu = postavit se na vlastní nohy!

ale! v pondělí večer se potkáváme vši Erasmus studenti v Bertos Cafe a hned znám další lidi. a hlavně i na mojí koleji (Jirku a Iry, kteří přijeli se mnou šoupli na druhý konec města, asi proto, že jim napsali, že jsou Tschechische Republik a mě Tschechoslowakei).

a zapomněl bych na mou Buddy, která mi v pondělí odpolende ukázala město a krámy. Vielen Dank!

v úterý se věnuji poznávání Erlangenu na vlastní kůži a opravdu jsem rád, že tu mám kolo! je to tu jak v Regensburgu (ale ten je ještě o něco hezčí). až budu někde bydlet, chci aby se tam na kole jezdilo stejně dobře a separátně (od aut), jako tady.

už vím, kde co koupit a vůbec! po osmi hodinách nastavování mi funguje (žalostně pomalu) internet a vše vrcholí dnešním (středa byla) večerem, kdy se scházíme sic v menším počtu ale proč ne přímo u nás v Ratiborer Strasse. táhneme to s Mirkou a Yoko celou noc. během večera se vystřídaly dvě slovenky Myška a Renata a dva Němci Jorg und Andre. škoda, že ti dva přišli až tak pozdě...

zkráceně: líbí se mi tu, mám kartičku do menzy a kolo (po tom utržení se ze střechy) ještě doopravím. a Němčinu musím ještě dohánět. ale dobrý!!! první dny byly náročné, ale už jsem se zabydlel...