mám respekt ze Sluníčka, takže se mažu dva roky prošlým krémém z lekárničky. mám respekt z uniforem, takže při narušení státní hranice zalézám hluboko do lesa (Gsenget byl oproti Kvíťanovo ujišťování zavřený). mám radost z přírody, takže se kochám a trošku fotím...
hodně se mi líbilo na Německé části Šumavy. kéž by to tak pěkné bylo i u nás. a ejhle! ono je. a možná i hezčí, protože je tam méně vesnic a více přírody.
potom konference didaktiky fyziky v hotelu Srní: fine hotel, úžasná kuchyně (třikrát denně tuny věcí na výběr od koláčů, přes teplá jídla, ovoce, zeleninu po dezerty, vidina mé kolejové stravy vše ještě více podtrhla), nudné přednášky, zajímavé přednášky, stávkující spojení notes-projektor na mé vlastní, sauna, užasný raut páteční večer a vůbec!
vše končí a tak v sobotu po obědě mávám autobusu směr Plzeň a šlapu do Rudy pro SONE+. cestou několikrát míjím mou oblíbenou Křemelnou. prohlížím Hofmanky a Pancíř netradičně z jihu. víte, že na Gerlovce udělali nový nástupní bod na lyžařské stopy? je tam parkoviště i zastávka busu. a v Alžbětíně opouštím naši krásnou zemi.
půl hoďka volna, takže pomaličku projíždím Bayerische Eisenstein a pak již vláčkem. na SONE+ (i na to levnější) se dá dojet až do Ambergu. tam už jen vyskakuji a hledám les na přespání. sice se mi večer moc nelíbil, protože byl víc hliněný než jehličnatý, ale nakonec jsem spal skoro 11 h.
nemám mapu, takže se snažím držet cyklostezky, která je poměrně dobře značená, takže se mi ztratila až v polovině cesty do Erlangenu. nevadí, našel jsem jinou, která tam taky vede... k obýdku jsem si za poslední eura dal Radlera (jestli se budete křenit, tak mě docela chutná!) a vzhledem k tomu, že mi zbylo 16 centů, nezbývá než dojed na Wohnheim...
cestou jsem objevil divočáky jen asi 200 m od místa, kudy často jezdím. přemýšlím, co ještě Erlangen skrývá za překvapení?
 |
| Tam a zase zpátky |
