osm let cestuji do Holostřev. od Té doby, co nám Elva v Mariánkách vyprávěl, že získali faru a že ji začínají opravovat. a konečně se povedlo!
v pátek mě vyzvedli Luďa s Andreou na kolech. vzali jsme to přes opravovaný zámeček v Rochlově (se zasvěceným výkladem jediné z nás), přes zavřené Kladruby a chvilku po západu Slunce dorážíme na faru.
vítá nás Hapla a je to tu, jako by se zastavil čas... nechci to celé popisovat, protože se to nedá. atmosféru tady musíte zažít. rozhodně se mi tu líbilo moc a vůbec nemám pocit, že by lidé zde byli nějak zpátečničtí. naopak! přemýšlejí...
hlavně jsme však jeli kvůli Promítání u kamen. po dlouhé době jsem se chtěl podívat na něco, co mě donutí použít ten orgán na mém krku a zamyslet se nad životem. asi i díky tomu, že většina původně vybraných filmů nedorazila, stal se z toho zážitek
spíše umělecký. díky kraťasům z Anifestu a Schvankmajerovo dílkům. ale také jsme zkoukli komedii (chcete-li se uvolnit, pusťte si Bratříčku, kde jsi?) či Tarantinovo gangsterku Jackie Brownová, o které doteď nevím, co si mám myslet (po půlce jsem na půlhoďky odešel hrát fotbal, abych se pak zase vrátil a dokoukal to).
z původního plánu zůstal asi jen film Nepříjemná pravda. po něm proběhla docela zajímavá debata, která kupodivu nebyla o globálním oteplování. nebyla ani o tom, co s touto hrozbou dělat. kupodivu byla o hlavní postavě, která vše podávala (jo, to je ten film s Alem Gorem) a o stylu, jakým to bylo natočené. dost možná, že jsme se tam sešli se stejným smýšlením a nikdo nepochyboval...

na půdě v kostele
ke konci se však objevilo něco hodnotnějšího: nepodmíněné chování! a zde také skončím, protože o tom chci ještě chvíli přemýšlet a navíc mé podmíněné reflexi mě ženou spát...
www.komunitanoe.cz